Kritik Čech nabídl značně překyselené šťávy
(strana 02)

Vydařená nebyla - a to dokonce do té míry, že se na adresu tohoto novinářského
Vládce míru, jak zní jeho křestní jméno, chce sarkasticky dodat: ale kdež
nebo kéž by!
Autor si na rozdíl od divadelního spolku vystačil bohatě sám, jsa si zřejmě dobře
vědom, že mu nejde o skutečný kritický rozbor představení s nadhledem
a pochopením pro pomalu se rodící tvář našeho divadla.
Navíc pro chrlení jemu vlastních invektiv bez rozmyslu kdykoli a na kohokoli
nebylo ani žádných dalších spolutvůrců třeba.
V prostinkém příběhu s patinou určitě rozmáchlejší (posvěcení dvojjediným Bohem
a Ďáblem (sic!) si dodal iniciativně sám) nedokázal Čech rozeznat zhola nic,
a tak se nám aspoň pochlubil znalostmi z oblastí operních i jiných árií,
když neomylně určil jak Pucciniho Turandot, tak Mozartovu Kouzelnou flétnu,
což je pro pochopení celého představení nezbytné.
Do konce přestože lidová píseň Pec nám spadla zazněla během večera pouze třikrát,
a navíc vždy bez melodie, ani tady se nedal zmást.