Jak šel František Myslil na Katabázi
(strana 01)

František do onoho večera viděl v souvislosti s divadelním spolkem Slawjena jen pár
výstřižků z novin a několik fotografií. Šel tedy na premiéru jejich představení
Katabáze aneb Osvobozený Semafor jen s mlhavou představou, o co asi půjde.
Aby bylo zřejmé, v jakém rozpoložení na toto divadelní představení šel, dovolte mi
pár vět o jeho minulém způsobu života a následně o tom současném.
František měl v minulém životním období velmi silné sklony k přílišnému přemýšlení,
a v poslední době si zřetelně uvědomil, kde jsou hranice myšlení a co již není
schopno pojmově postihnout. Pochopil, že filosofie může říci hodně o lidské
existenci a existenci celkově, ale rovněž intenzivně vytušil, že lidské emoce
mnohdy pramálo zajímají závěry rozumu a city člověka potřebují také jinou inspiraci
a vzpruhu, nežli pouze čistě intelektuální stimulaci.
V dřívějších dobách Franta četl samá existenciální dramata, hluboké a rozsáhlé
filozofické koncepce skutečnosti a přitahovala ho pouze umělecká díla, ve kterých
cítil prudkou vnitřní rozervanost zběsile hledajícího niterného badatele,
který se zapletl v základních filozofických otázkách bytí a nebytí.